Už po jedenácté se součástí programu českolipských městských slavností stalo slavnostní předání zvláštního ocenění, kterým chce představitel České Lípy každoročně veřejně vyjádřit své „DĚKUJI“ několika českolipským osobnostem. Pro rok 2012 bylo „Poděkování starostky“ uděleno Janě Kolářové za kulturu, Aleně Skokanové za oblast práce s mládeží, Miloslavu Světákovi za sport, Janu Grusovi za sociální a zdravotní oblast a Lukáši Turcimu za mimořádný projev lidskosti. Cenu za přítomnosti pozvaných hostů převzali z rukou starostky města Hana Moudré a místostarostů Jiřího Kočandrleho a Tomáš Vlčka.   

Jak během slavnostního aktu připomněla starostka Hana Moudrá, ocenění za dobu jeho udělování (od roku 2001) obdrželo od města již více jak 50 českolipských občanů: „Mezi držiteli jsou lidé různých profesí, zálib a zásluh. Někteří z nich už naše současné počínání sledují z nebeských výšin, ale i jejich odkaz tu stále zůstává, neboť všichni dosavadní i budoucí laureáti mají jedno společné - zasloužili se o to, že jejich „Umem a pílí vzkvétá Česká Lípa“. V parafrázi Vergiliova citátu, který se stal natrvalo ústředním mottem této ceny, je podle starostky vyjádřena celá podstata „Poděkování“, jehož symbolem je od samého počátku křišťálová plastika navržená akademickým sochařem Pavlem Wernerem.

Jana Kolářová

Za osobitý přínos v oblasti českolipského divadelního umění jí byla předána žlutá křišťálová plastika udělovaná za kulturu, jako výraz uznání její dlouholeté práce v divadelním souboru Jirásek, jehož členkou je od roku 1968. Profesně se Jana Kolářová s amatérským divadlem potkala po maturitě, kdy začala pracovat na Okresním kulturním středisku jako referent pro amatérské divadlo. Tato práce jí byla opravdu velice blízká, protože tou dobou již několik let působila v českolipském divadelním souboru Jirásek jako herečka. Sklony ke komediantství prý podědila po otci. Diváci ji nejprve znali jako představitelku komediálních rolí, ale postupně se začala představovat i v mnohem dramatičtějších polohách, které zvládala stejně bravurně. Za své herecké výkony obdržela i několik cen.  Kromě toho, že byla významnou hereckou osobností ochotnického souboru, která pomáhala i s dramaturgií a režií, vykonávala od roku 1995 až do letošního roku také funkci předsedkyně souboru. Po několik let tak měla na starosti v podstatě vše, co bylo nutné k jeho chodu. Posledních několik let prakticky sama organizovala i Českolipský divadelní podzim. Ale to není zdaleka všechno, protože divadlo se pro paní Kolářovou stalo opravdu osudovou záležitostí. Řadu let působila jako dramaturg Jiráskova divadla a když zdejší kolektiv v 90. letech zeštíhlel, neměla na starosti pouze dramaturgii, ale i administrativu, či účetnictví. Přestože by si nyní mohla užívat zaslouženého odpočinku, jeviště neopouští. Spolu s manželem dál připravuje a hraje především pohádky pro děti. 

Alena Skokanová

Zelená plastika se stala symbolem poděkování za oblast práce s mládeží a pro letošek byla udělena pedagožce Aleně Skokanové, jako výraz poděkování za všechny její žáky, kterým řadu let otevírala bránu do světa výtvarného umění. Pedagogickou dráhu zahájila v roce 1966 ve Vsetíně. Od roku 1987 však působí jako učitelka výtvarného oboru v českolipské základní umělecké škole. V průběhu své pedagogické praxe absolvovala celou řadu kurzů a seminářů, kde si prohlubovala své vzdělání. Absolvovala i pětiměsíční stáž v USA, které se zúčastnila na pozvání Medy Mládkové, sběratelky a velké mecenášky umění, díky níž získala další neocenitelné zkušenosti.  Jako učitelka výtvarného umění je vyhledávanou pedagogickou osobností, která své žáky a studenty pečlivě připravuje ke studiu na středních a vysokých školách s výtvarným zaměřením. Její žáci studují, nebo již absolvovali studium uměleckých škol. Na vysokých školách v současnosti studuje nebo úspěšně ukončilo studium více než 20 jejích studentů. Stejně významná je prezentace školních prací na výstavách a v soutěžích. Výtvarná díla, která vznikají pod pedagogickým vedením paní učitelky Skokanové, jsou vystavována a zařazována do soutěžních přehlídek v ČR, ale i v mezinárodních soutěžích. Její velkou pedagogickou předností je citlivý a vysoce profesionální přístup k žákům, kteří svůj výtvarný talent pod jejím dohledem rozvíjejí již od raného věku pěti let až do dospělosti. Uměleckou kariéru svých žáků pečlivě sleduje, zůstává s nimi v neustálém kontaktu a je jim i dobrým rádcem v jejich dalším uměleckém životě.

Miloslav Sviták

Jemu náleží poděkování za oblast sportu, kterou symbolizuje modrá křišťálová plastika. Také on je profesí pedagog a učí na českolipském gymnáziu. Zároveň je však také atletem. V atletice působí od svých dorosteneckých let. Jeho doménou je běh a podle svých kolegů byl vynikajícím běžcem na středních a později i dlouhých tratích. Dosud s úspěchem závodí ve veteránských soutěžích a stále vozí medaile z mistrovství ČR. Svoji sportovní kariéru spojil v České Lípě s atletickým oddílem, který několik let úspěšně vedl. Kromě toho se aktivně zapojoval do různých atletických soutěží jako rozhodčí 1.třídy. Je známý také jako trenér a neúnavný organizátor stovek sportovních akcí pro všechny věkové kategorie.

V poslední době organizuje s manželkou Alenou nejmasovější sportovní akce v našem městě, kterou jsou bezesporu Liga škol či Českolipský superman. Jejich cílem je, aby sportovaly děti. Snahou pana Svitáka totiž vždy bylo a je přivést na hřiště co nejvíce dětí a mládeže. Nezapře při tom svoji profesi pedagoga, který si velice dobře uvědomuje, že sport působí preventivně a výchovně, což je pro budoucí život mladé generace hrozně důležité. Do akcí organizovaných panem Svitákem jsou navíc zapojovány děti ze všech sociálních skupin.

Jan Grus

Duhová plastika udělovaná jako poděkování za sociální a zdravotní oblast symbolizuje svým barevným spektrem životní optimizmus a naději a pro letošní rok byla proto udělena Janu Grusovi, který řadu let rozdával tuto naději a optimismus ve funkci předsedy českolipského klubu důchodců.  Jan Grus se narodil v roce 1920 a předsedou Klubu důchodců v České Lípě

byl od roku 1997 a této práci se věnoval až do roku 2010, kdy oslavil devadesátku. Po celých 13 let svoji funkci vykonával naplno a s obdivuhodnou odpovědností. Jak sám říká: „Žil jsem pro klub.“ V průběhu jeho předsednictví absolvoval Klub důchodců spoustu zájezdů a rekreací, pořádal zábavy, přednášky, scházel se a spolupracoval s kluby z okolí. Velice dobře komunikoval také se sponzory, na které se obracel s prosbou o podporu. Jako předseda inicioval právě pan Grus také humanitární sbírky mezi samotnými seniory pro města a obce postižené povodněmi.  Svojí odbornou radou a pomocí inicioval také založení klubů důchodců v okolí - v Kamenickém Šenově a v Doksech. Za svoji činnost a aktivitu v oblasti práce pro seniory z Českolipska převzal v roce 2008 Čestnou Sociální cenu Tilia. I přesto, že bude letos v září panu Grusovi 92 let, stále aktivně dochází do Klubu důchodců a dál se účastní všech pořádaných aktivit. Ostatním členům dává příklad, jak je možné i v pokročilém věku čile trávit volný čas.

Lukáš Turci

Červená plastika symbolizující mimořádný projev lidskosti mu byla udělena za mimořádný projev hrdinství. Lukáš Turci je strážníkem českolipské městské policie. Avšak v době, kdy se projevil jako hrdina, na sobě uniformu neměl. Měl volno a nakupoval v prodejně Motomaker a právě v té době v zadních prostorách prodejny, která sídlí v budově České pojišťovny, vypukl požár. Vzhledem k uskladnění velkého množství silně hořlavých látek (barev apod.) zde hrozilo akutní nebezpečí výbuchu. Desítky lidí se tak ocitly v bezprostředním ohrožení života. I přes silně zamořené prostředí toxickým dýmem však Lukáš Turci nezaváhal ani minutu a okamžitě se pustil do evakuace všech přítomných v budově pojišťovny. Po úspěšné evakuaci se již na místě nacházely hlídky městské policie, které v průběhu zákroku stačil pan Turci přivolat, a rovněž hasiči, které přivolal majitel prodejny. Při pouhé představě, jak celá tato událost mohla dopadnout, si všichni zhluboka oddechli a ocenili, jak statečně a systematicky mladý strážník postupoval. Ředitel městské policie Lubomír Mery k této události mimo jiné uvedl: „Sám zakročující strážník Turci musel být vzhledem k pobytu v zamořeném prostoru kvůli zdravotním obtížím ošetřen v Nemocnici. Jeho čin je příkladným skutkem muže, jehož jednou z hlavních povinností v zaměstnání je ochrana života a zdraví spoluobčanů a tomuto poslání se nezpronevěřil ani ve svém osobním volnu za cenu ohrožení svého života a zdraví.“